Historie Petrohradu: Druhá světová válka

Ruští vojáci v Petrohradu

Když Německo roku 1941 vstoupilo do války s Ruskem, jeho síly velmi rychle Leningrad obklíčily. Dobytí města mělo být otázkou dní až týdnů, ale nakonec se protáhlo na neskutečných 29 měsíců tuhých bojů a strádání pro obě bojující strany.

Symbolem naděje pro sužované obyvatelstvo se stala takzvaná Cesta života, zásobovací trasa přes Ladožské jezero, která byla jediným sovětským přístupovým bodem k městu (pokud pomineme leteckou přepravu). Z města, ničeného neustálými boji, se postupně stávalo město duchů.

Od září 1941 do ledna 1944 ve městě neustále zasypávaném dělostřeleckou palbou a do velké míry odříznutém od zásobování zemřelo na milion civilistů. Hitler plánoval Leningrad, symbol sovětského vzdoru, srovnat se zemí. Město utrpělo i kulturně, vzácné umělecké výtvory – jakými byla například Jantarová komnata, byly ukradeny a odvezeny do Německa, kde měly sloužit jako památka na chystané velké Hitlerovo vítězství.

Přestože už nebylo prakticky o co reálně bojovat, Leningrad nesměl padnout. Jeho dobytí by totiž znamenalo jak ztrátu strategicky významné pozice, tak zásadní ránu pro bojovou morálku sovětských vojáků.

Jak se postupně začalo válečné štěstí obracet na stranu Ruska, byla podniknuta řada ofenzív s cílem Leningrad osvobodit. V lednu 1943 se podařilo prorazit cestu do města i po pevnině, čímž byla narušena německá blokáda. A ofenzíva o rok později už město osvobodila úplně. Za tuhý odpor Leningradu/Petrohradu pak byl městu roku 1945 udělen titul Hrdinné město.

Sdílejte obsah s přáteli!

Comments are closed.